Růže pýchou pne se k nebi,
s oblohou se touží spojit,
láska však kořeny má v zemi,
kde z touhy a vášní se může zrodit.
Poupě když v květ se změní,
otevře své chladné nitro,
již v život promění se snění
a noc přivítá nové jitro.
Ta vůně, co jemně omámí,
ta krása, co oči pohltí,
vliv má na mě neznámý,
však chci být její obětí.