Odešla si, chápu,
bylo to moc těžké,
ze dna se teď drápu,
všechno zdá se křehké.
Rozbil jsem tvůj svět,
zničil jsem tvé sny,
nelze to vzít zpět,
ani vrátit dny.
Možná v nesprávný čas,
možná ve nesprávném životě,
uslyšel jsem tvůj hlas,
poznal jsem příběh o tobě.
Však nelituji toho,
pouze bolesti tvé,
bylo toho mnoho,
a vše se zdálo zlé.
Asi to nechápeš,
klidně viň mě,
už ale netápeš
a já podpořím tě.
Vím, že jdeš dál,
vím, že budeš šťastná,
to jsem si přál,
v tom vize byla jasná.
Přesto jsi už navždy,
součástí mé duše,
a já si říkám: „kéž by“,
kvetla dál jak růže.
Bohužel zdá se,
že vše jednou končí,
musím tedy vzdát se,
i tvých kouzelných očí.
Bude mi vždy chybět,
tvůj upřímný pohled,
jak snažíš se mě přimět,
že je úspěch na dohled.
Pokud samotě se nevyhnu,
ale ty si splníš sny,
pak raději sám uhynu,
než tě trápit slovem My.
Třeba se naše cesty jednou spojí,
doufám, že už vždy jen v dobrém,
naše přátelství mi za vše stojí,
snad navrátí se v čase vhodném.
