Poznal jsem tě náhodou,
však osud tomu asi chtěl,
duši máme podobnou,
i gesta našich těl.
Tvůj úsměv mě zcela okouzlil
a tvůj vtip rozesmál,
hned v první vteřině jsem pochopil,
že při tobě bych už navždy stál.
Stačí pohled do tvých očí,
na tvůj rozevlátý vlas,
hned svět se pod nohama točí,
však chci to zažít zas a zas.
Když stojíme blízko sebe,
když nesměle se ruce dotknou,
já cítím, jak mě cosi hřeje,
mé vášně nejspíš uvnitř puknou.
Když vřele ruce splynou v jednu,
když pohledy se setkají,
jen na jedno pomysleti svedu,
jak tvé rty asi chutnají.
Co cítím, od doby, kdy tě znám,
mě nechce nechat být sám sebou,
již nechci světem bloudit sám,
ale chci být už jen s tebou.
Básně, co napsal sám život …
