Nehasnoucí jiskra v srdci
mě spaluje skrz celé tělo,
touha chce tě celou svléci,
mé já by tvé hned chtělo.
Každý kousek tvojí kůže
je jako magnet pro mé oči,
zahalená jsi jen lístky růže,
spadlý lístek touhu zvětší.
Když spadne lístek poslední,
odhalí tě v celé kráse,
jsi jak drahokam nevšední,
vše se mi snad jenom zdá se.
Teď pohled dotyk nahradí,
jemně jako pírko splývá,
každý kousek tebe pohladí
tvar z tvé siluety smývá.
