Ač si to zřejmě ty vůbec nemyslíš,
ač míváš pocit, že to tak není,
každý večer hrozně mi chybíš,
myslívám na tebe i s příchodem snění.
Deprese nekončí ani s příchodem rána,
kdy budím se sám se svou zmuchlanou peřinou,
ta výsada být s tebou mi nebyla dána,
toho já moc lituji s každou jednou vteřinou.
Stejně tak jako já však máš život svůj,
nemůžeme si vyčítat čas,
kdybych snad mohl, dal bych ti svůj,
abych s tebou mohl být zas.
Dal bych ho tolik, kolik je třeba,
leč život svůj do stínu čekání nedám,
sic by mě náruč deprese sevřela,
stejně tak jako ty takovou nehledám.
