Myšlenka se do hlavy vkrádá,
odkrývá minulé, co už dlouho spí,
nové sítě bolesti zase spřádá,
jak hluboko vlákna vedou, ona ví.
Ať prázdno v srdci, nebo temno v duši,
zbytečnost bytí to jen dává,
bezradnost je stále větší než kdo tuší,
to pravidlem se opět stává.
Úvahy nad sebou samým,
na útes existence náhle vedou,
neshledávám osud daným,
snad mé kroky správné budou.
