Mračna duši táhnou v bouři,
světlo lapeno je v síti stínu,
ze spálených citů se ještě kouří,
srdce bledne pod tíhou splínu.
Vše, co naději kdysi mělo,
dnes se válí v prachu cesty,
mému štěstí se zřejmě chtělo,
ztratit se kdesi mezi městy.
I poslední naděje umřela s ránem,
že v životě každý najde svůj sen,
ač snažíš se ze srdce shodit ten kámen,
vždy nový se objeví, když začne den.
