Rubrika: motivace

Jdeš světem vzpřímeně s nicotou v patách, hledíš jen před sebe o ráji sníš, s úsměvem na tváři v děravých…

Nebuď smutná princezničko, otři slzy lásko má, usměj se zas jak sluníčko, vše se přeci zvládnout dá.

Rozum by řešení znal, však srdce by nechtělo, abych se všeho teď zdal, udělal, co by udělat se mělo. Život…

Božské tvary ti byly dány,ladné křivky tebe zdobí,nikdy nebudou ti odebrány,ač tě mlsná někdy zlobí.

Rozum někdy nesetká se s citem, pravda občas nepřináší smích, však potřeba je vše brát s klidem, a přijmout slova…

Jak čas neúprosně letí prázdnem, tak i život teče mezi prsty, někdy na stejné metě dlouho váznem, však jednou pohnem…

Vždycky slunce nesvítí, někdy přijdou tmavé mraky, občas zvadne krásné kvítí, i ty se někdy trápíš taky. Však chmury pomíjivé…

Opět osamocen uvnitř davu, sál je plný, ale já jsme sám, myšlenky samoty mi ovládaji hlavu, pocit prázdnoty v srdci…

Někdy přijde nečekaná rána, nikdy nevíš z jaké strany, ať už večer nebo z rána, má vždy velmi ostré hrany.…