Duha

Po bouřce se listy lesknou,
vánek pohrává si mezi stromy,
po dešti květy stále tesknou,
ač vláhy je již dosti v zemi.

Když slunko opře se o kapky mlhy,
chvíle krásnější snad není,
zrodí se tak barvy duhy,
ta každý výraz v úsměv mění.

Ač krása je to nesmírná,
všechno má svůj daný čas,
v mžiku se duha rozplývá,
hřejivý pocit však nechá v nás.

Facebook

Twitter

email

Print