Přišel večer a jsem opět sám,
hledím z okna do nekonečné tmy,
přes ramena si teplou deku dám,
abych teplo cítil mezi studenými zdmi.
Myšlenky mi plují hlavou,
hledám střípky naděje,
snad brzy budu opět s tebou,
teď ale samota sedí vedle mě.
Spolu trávíme již delší čas,
však do řeči jí moc není,
potřebuji slyšet lidský hlas,
neb duše má se hořce mění.
Nevím, jak dlouho to vydržím,
ač vše jsem zatím překonal,
tou tmou už řadu let sám běžím,
ale zase bych rád cítil a miloval.
V tobě našel jsem naději svou,
jsi jako esence, co zázrak tvoří,
udělám vše, aby si byla mou,
po tobě mé srdce tohou hoří.
Básně, co napsal sám život …
