Myšlenky rvou srdce ve dví,
duše klesá na dno smutku,
slané slzy na tváři utkví,
hřích stal se z dobrého skutku.
Vírou sťat a láskou spálen,
opouští mě síla vůle,
od lidí se cítím vzdálen,
ruku svou podávám smůle.
V prospěch všech vždy odevzdán,
nezbylo víc než prázdno jen,
vzpomínkou samoty jsem osedlán,
ujíždím životem v noc i den.