Bezmocná mysl, co hlavu trápí,
ostrá jak nůž, temná jak stín,
svádí svůj boj a hloubí sváry,
po ní jen nicota a krutý splín.
Tornádo myšlenek hlavou jen víří,
zvedá i smutek co v prachu tu zbyl,
všechna ta stará trápení šíří,
emoce tečou jak bájný Nil.
Nelze to zastavit jen pouhým slovem,
musí se rozpadnout tornáda vír,
až přestane šířit zlo všude kolem,
pak může zas nastat toužený mír.
